Nemohla jsem mluvit, jen jsem mu tupě čuměla až do duše.
„Jsi v pohodě?" řekl Sofi.
Uvědomila jsem si že to je úplně trapný, když na něj jenom takhle čumím, ale pomoc, ty jeho oči.
„Ou jo jsem v poho, jasně něco si klidně dám" řekla jsem celkem nejistě.
„Dobře a co to bude?" pobídl mě a usmál se na mě.
„Cokoliv" byl to něco jako úsměv co se mi objevil na tváři, přece jen jsem ještě mimo z té dávky, ale hlavně z těch jeho očí!!
„To se mi líbí" zažertoval Sofian a objednal nám drink, skinny bitch.
„Jee děkuju moc" usmála jsem se.
„Za málo, mimochodem jsem Sofian" představil se.
Já jsem zmrzla, nevěděla jsem jestli chci aby věděl že ho znám, nebo prostě dělat jako kdyby byl úplně cizí.
Nakonec ze mě vyšlo jen „Já jsem Lucka".
„Hezký jméno" pochválil Sofi.
Nevím jestli to je dobře, lhát mu hned ze začátku, ale co, stejně z toho nic víc nebude.
Sofianův pohled:
Stál jsem u baru, přišel jsem sem kvůli Petrovi, pohádali jsme se a já s ním nechtěl být na hotelu.
Prostě jsem potřeboval klid na duši.
V koutku oka jsem zahlédnul holčinu, dlouhé blond vlasy, modré oči, krásná postava a ty její rty..
Rozhodnul jsem se jí oslovit, sáhnul jsem na ní, lekla se a otočila se na mě.
„Ahoj nechceš koupit nějaký drink?" zeptal jsem se.
Ona na mě jen koukala, udělal jsem snad něco?
„Jsi v pohodě?" řekl jsem.
„Ou jo jsem v poho, jasně něco si klidně dám" odvětila a já jsem byl hotový z jejího hlasu.
Koupil jsem jí drink, snad ho má ráda.
Tančili jsme, smál jsem se, ona taky, má hezký úsměv, ne Sofiane! je to jen holka, zas ti jenom zamotá hlavu. Hodně toho vypila, já až tolik ne.
Cítil jsem se s ní živý.
Lucky pohled:
Povídali jsme si snad až do půlnoci, s ním čas utíkal tak neuvěřitelně rychle. Nasmála jsem se jako nikdy, tančili jsme, pili a užívali si život.
Cítila jsem se s ním živá.
~Ahoj, chtěla jsem vás jenom upozornit že v tomto příběhu se budou objevovat poněkud nepříjemná témata, neberte si z nich příklad, drogy nejsou řešení. Doufám že i přesto se vám příběh bude líbit. ❤️~
